Zemřel jen 13 let předtím, než jsem se já narodil. Z historického hlediska to je na dosah ruky. Přesto jsme oba náleželi už zcela jiné epoše. On byl anarchista "starého hnutí", bojoval ve Španělské revoluci a občanské válce, ve francouzském protifašistickém odboji v letech 1940-1945 a posléze v anarchistickém protifrankistickém hnutí odporu ve Španělsku v letech 1945-1960. Narozdíl od mnoha ostatních se nikdy nevzdal, nikdy neustal v boji, nikdy se neotočil zády k tisícům svých, které ve Španělsku utlačoval, věznil, mučil a vraždil fašistický režim, který Spojenci, vítězní v II. světové válce, ponechali u moci.

Pracující z nošovického Hyundaie, kteří 2. 12. v rámci divoké stávky na hodinu zastavili výrobu, neustupují ze svých požadavků. Do rozjetého vlaku se snaží nastoupit i místní odborová organizace socdemáckého svazu KOVO, která vyhlásila stávkovou pohotovost a snaží se přebírat požadavky stávkujících.

„Začlo to už přes den. Lidi se nenápadně domlouvali od rána. Těsně před čtvrtou hodinou, kdy měl začít přesčas, se zastavila jedna linka a do několika minut všechny ostatní na hale. Sebrali jsme se a šli do kantýny. Vedení nám vzkázalo, že si máme vybrat zástupce, který půjde vyjednávat. To jsme odmítli. Chtěli jsme, aby šéfové přišli k nám a mluvili otevřeně přede všemi..." Těmito slovy popisuje jeden ze zaměstnanců nošovické továrny Hyundai středeční divokou stávku. Postupně se objevují další informace, poukazující na téměř otrocké pracovní podmínky, šikanu a aroganci ze strany managementu.

A pak že to nejde bez odborů! Na protest proti špatným pracovním podmínkám a nařizovaným přesčasům proběhla 1. prosince spontánní zdola organizovaná stávka v nošovické továrně firmy Hyundai. Více zde. Celkem 400 z 500 zaměstnanců montovny přerušilo od 16:00 na hodinu práci a všechny montážní linky se zastavily.

Jsou to staré věci, jakoby z minulého století. Dva anarchisté jsou zatčeni po přepadení banky. První ji vyloupil se zbraní v ruce. Říkají, že ten druhý mu pomáhal a převážel peníze. Stalo se to v řeckém městečku prvního října. Tedy? K takovým věcem prostě dochází. Navíc se jedná o cizí zemi, kde se hovoří nesrozumitelným a téměř nepřeložitelným jazykem. Kdo by se o to zajímal?

Dne 24. května se ve čtvrti San Bernardo v Santiago de Chile konal pohřeb anarchistického soduruha Mauricia Andrés Morales Duarteho, který ve věku 27 let zahynul poté, co v jeho batohu explodovala bomba. Podle policie Mauricio v 1:30 hod. 22. května směřoval společně ještě s jednou neznámou osobou na bicyklu směrem k Policejní škole v San Bernardo (školící centrum vězeňských dozorců), když se stal obětí předčasné exploze bomby. Podle místních médií se nejspíš jednalo o hasicí přístroj, naplněný střelným prachem.

(došlo emailem) Vzhledem k nepřítomnosti informací o průběhu letošního místy bojovného Prvního Máje, pokládáme za důležité si alespoň zprostředkovaně přiblížit, že v Evropě i ve světě existují anarchisté, kteří nechápou, proč bychom na Prvního Máje měli cosi slavit ...

Je ostuda, že to zveřejňuji až nyní, měl jsem to udělat nejméně před dvěma týdny, ale zkouškové období ze mě udělalo zombie s pohledem přisátým na tisíce stránek odborných textů. Ale přesto: soudruh, kterého budeme pracovně označovat jako classwar, mě zaslal několik velice zajímavých překladů, vztahujících se k řeckému povstání.

V ranních hodinách 11. listopadu obklíčilo 150 policistů ze speciálních jednotek francouzskou vesničku Tarnac v oblasti Millevaches (350 obyvatel) a přepadlo zemědělskou usedlost, kde zatklo 9 mladých lidí. Simultánně bylo zatčeno dalších 11 lidí v Paříži a Rouenu. O čtyři dny později bylo 9 zatčených, známých nyní jako "Devítka z Tarnacu", postaveno před zvláštního soudce, vyšetřujícího teroristickou činnost a bylo jim sděleno obvinění ze "zločinného spolčení s úmyslem páchat terorismus". Celá policejní akce byla doprovázena nadnesenými a pochvalnými vyjádřeními ze strany ministra vnitra i ministra zahraničí.

Alois Kolomazník

- prohlášení řeckých proletářů, okupujících budovu ASOEE (hlavní budova všeobecné odborové federace)
„První záblesky úsvitu přicházejí z nejhlubší temnoty“
Až do sobotní noci 6. prosince 2008 jsme si mohli říkat, že "jusqu' ici, tout va bien" („co není tady a teď mne netrápí“ - volně přeloženo) a sledovat, jak je stále více a více lidských životů vrháno na poušť kapitalistického systému. Poté nás přepadla krize a šílený koloběh destrukce zasáhl převážnou část mládeže napříč celou zemí. Nejdříve, jako již mnohokrát v historii, začaly promlouvat činy. Jako první promluvila policejní zbraň a krutým způsobem nám připomněla, že jakákoliv Autorita s nechutí pohlíží na fenomén zvaný život. Krev mladého člověka byla prolita, a v okamžiku nato se z Exarchie (čtvrť v Aténách - pozn. překladatele) rozšířil do centra metropole a dalších velkých měst nesmírný řev. Řev, rezonující v hluku rozbíjených výloh a hořících barikád, proměňující banky a obchody v zuřivý oblak dýmu s jediným poselstvím: ODPLATA.