Jen málokdo dokázal zatím přinést nějakou analýzu smrště událostí, která se odehrává v poslední době v Řecku. Drtivá většina médií anarchistického hnutí v Evropě i po celém světě spíše zaznamenává jednotlivé události, ale nedokáže je dát do souvislostí.  Ubíhají příliš rychle a vzhledem ke každodennosti našeho téměř neexistujícího hnutí, jsou tolik nezvyklé, tolik radikální, tolik... anarchistické.

Svoji roli v tom bezesporu hraje jazyková bariéra, i když existují webové stránky, přinášející jakýsi souhrn toho, co se v Řecku právě událo. Hlavním důvodem ale bude nezvyklost věcí, které jsou pro většinu anarchistů po celém světě velmi nezvyklé: v zemi na pokraji státního bankrotu, kde vláda pořádá zběsilé hony na čarodějnice na anarchisty, zatýká desítky bojujících lidí a snaží se jim "přišít" monstrózní, likvidační a vcelku očividně vykonstruovaná obvinění - v této zemi je náhle tamnější anarchistické hnutí veličinou, "o které se mluví".

Opakuji - nejsme na to "zvyklí", že by anarchisté náhle nabývali takový společenský význam. Možná naposledy v roce 1968 nebo ve skutečně ojedinělých případech. Anarchistcké hnutí je ve většině Evropy po několik desítek let - přiznejme si to - na společenském okraji. Důvodů je několik, jsou obecně známé a zde nemá smysl je znovu rozebírat. Příliš se neliší od důvodů, z nichž české anarchistické hnutí již v podstatě neexistuje a skomírá na hranici přežití a pouhé reprodukce. Do takové situace se najednou objevují anarchistické zprávy z Řecka, přinášející obraz otevřeného sociálního boje, obraz hnutí, které není na společenské periferii, ale přímo v centru dění.

Následkem je to, že velká většina "oficiálních" médií toho, co se označuje za anarchistické hnutí, řecké události buď v podstatě ignoruje, nebo je odbývá krátkými články a notickami v duchu klasické kontrainformační rutiny. Je to špatné a ještě horší, už jen kvůli tomu, že v řeckých vězeních sedí mnoho soudruhů s drastickými rozsudky, ve velmi špatných podmínkách, které se podepisují na jejich zdraví - a za hranicemi Řecka se o nich ví jen velmi málo.

Co očekávat? Řecký premiér Jorgos Papandreu oficiálně požádal Mezinárodní měnový fond o "záchranný balíček" ve výši 45 miliard euro, který má být první záplata na státní dluhy ve výši 300 miliard euro. Reakcí na to byla vlna demonstrací a stávek. Takzvaný záchranný balíček totiž není nic jiného, než soubor obvyklých SAP - strukturálních programů, zavádějících drastický úsporný režim a seškrtání státních sociálních výdajů. Investiční analytici uvádějí, že "Řecko" (míněn kapitalismus v Řecku) bude potřebovat asi 53 miliard euro a reálně prosadit zvýšení DPH a zmrazení nebo snížení mezd ve státní sféře.

Tempo řeckých událostí se tedy zřejmě zrychlí. Americké hedgeové fondy již dnes uzavírají velké obchody s tzv. deriváty, sázející na to, že řecká ekonomika padne. Do pojištění řeckých státních dluhopisů bylo v posledních dnech západními bankéři investováno přes 8 miliard euro. Mnoho analytiků očekává novou verzi Prosince 2008 - nové obrovské lidové bouře, nové sociální povstání. Otázkou je, jak na to budou schopni zareagovat anarchisté nejen v Evropě, kteří doposud události v Řecku - "podivné" zemi, hovořící "podivným" jazykem a píšící písmem, které nikdo není schopen číst - pokud ne ignorovali, tak spíše odsouvali stranou.

Nesmíme řecké události vnímat jen jako sled akčních scén, jako souslednost revolučních obrazů, zahalených do kulisy ohně a černorudých praporů. Musíme být schopni začít chápat, o co v Řecku jde, proč je tamější hnutí tak bojovné a přiznejme si to - proč ve srovnání s drtivou většinou hnutí v Evropě nepřežívá, ale žije.