Řecké zprávy #8 – Řecká policie mučí politické vězně – dopis Kostase Gournase z vězení Trikala – Ve čtvrtek další generální stávka – Soud v Thessalonikách stále uzavřen - „Anarchie je boj za život, svobodu a lidskou důstojnost“, říká prohlášení athénských anarchistů ke generální stávce.

Ve čtvrtek další generální stávka - Řecko se připravuje na další generální stávku, která proběhne ve čtvrtek 20. května. Hnutí se snaží intenzivně zneužít pro svoje mocenské cíle místní stalinistická Řecká komunistická strana (KKE), která 15. května v Athénách uspořádala asi 80.000 demonstraci, o které se masová média nezmínila. Ke generální stávce se kromě obvyklých odborových centrál připojují také odbory zaměstnanců státní energetiky PPC

Soudní budova v Thessalonikách stále uzavřena – podle athénského deníku Kathimerini je budova soudu v Thessalonikách, kde v poledne 14. května dne vybuchla bomba, stále uzavřená kvůli rozsáhlému strukturálnímu poškození, způsobenému explozí, která v budově vytvořila dvoumetrový kráter. K útoku se dosud nikdo nepřihlásil, úřady na základě provedení podezřívají skupinu Konspirace ohnivých buněk.

Zdroj: http://www.ekathimerini.com/4dcgi/_w_articles_politics_100004_18/05/2010...

Řekli: „Zavezte ho do hor, přiveďte jeho děti a zastřelte je před ním“, píše řecký politický vězeň Kostas Gournas v dopise z vězení.

Dopis z vězení od řeckého anarchistického politického vězně Kostase Gournase.

Věznice Trikala, 4. května 2010

Desátého dubna tohoto roku asi v deset hodin dopoledne u mě na ulici v Nea Philadelphia zastavil automobil policejní pohotovostní jednotky (Amesi Drasi). Vystoupili z něj dva policisté, kteří na mě namířili zbraně a nasadili mi pouta. O chvíli později u chodníku přibrzdil člen protiteroristické jednotky na motocyklu Suzuki a s jasnou známkou ulehčení v hlase na policisty zavolal „Ano, to je on“. Po vcelku divoké jízdě, kdy člen protiteroristické jednotky uklidňoval velmi nervózní policisty, jsme dorazili na ústřední policejní ředitelství v Athénách (GADA). Výtah nás vynesl do 12 poschodí. Dveře se otevřeli a tři maskovaní muži se dali do práce. Společně s prvními údery, kterými mě přivítali, mě nařídili se svléknout. Začali se ptát na spoustu věcí a můj přístup pasivního odporu je ještě více rozzuřil. Začali mě vyhrožovat: „Zavezte ho do hor, přiveďte jeho děti a zastřelte je před ním“.

Zároveň mě neustále mlátili pěstmi, kopy kolenem atd. a dávali si velký pozor, aby mě nezasáhli do tváře. Můj neustálý pasivní odpor je ale skutečně „rozpálil do běla“ a dostal jsem i několik úderů pěstmi do obličeje (podlitiny na mé tváři byly viditelné, když jsem byl předveden k prokurátorovi). Pak se začínají přidávat další. Jsou tak dychtiví získat ode mě nějaké informace, než je mé zatčení oficiálně oznámeno, že někteří zapomněli masky. V místnosti se nyní nachází asi sedm lidí a začínají „profesionálnější“ metody výslechu. Škrcení až ztratím vědomí, silný tlak na obličej s cílem bránit dýchání – to vše v situaci, kdy jsem byl vysvlečený donaha. Mezitím byly samozřejmě krátké přestávky, kdy mě nechali zírat do zdi a přemýšlet. Pak výslech pokračoval s pomocí kopů koleny do genitálií. Věci se jim poněkud vymykaly zpod kontroly. Čas ubíhá a „protiteroristické“ ztrácí sebekontrolu. Snažím se padat na zem a chránit se před údery a oni mě stále zdvihají. Přestávky už nejsou. Sedm nebo osm policistů, maskovaných i nemaskovaných, mě bije obušky. Po silném úderu do zátylku téměř ztrácím vědomí a mučení končí.

Když se mi začne vracet vědomí, zjišťuji, že vypadám velmi špatně. Ruce i nohy mám nateklé a téměř nepohyblivé. Těžko se mi dýchá a mám nízký krevní tlak kvůli nemoci, kterou trpím, thalassemii. Chápu, že to tak bude pokračovat až do rána za podstatně horších okolností, dostávám se do krize a kolabuji. Maskovaní muži znervózněli, ale čekají. Nutí mě posadit se a chrstnou mi vodu do obličeje. Ještě nejsou přesvědčeni, ale moje symptomy jsou stále vážnější. Ptají se mě, zdali beru nějaké léky a já ze sebe dostanu slovo „anemie“. Nezdají se být přesvědčeni, ale volají ředitele Protiteroristické jednotky. Nakonec viditelně velmi neochotně volají lékaře, který mě prohlédne a nařizuje můj převoz do nemocnice, protože policie nechce riskovat, že by se mi něco stalo uvnitř budovy GADA. Nějakou dobu zůstávám v nemocnici a pak mě stále v hrozném stavu převážejí do cely. Celé mučení muselo trvat asi tři hodiny, ale vzhledem k vyčerpání jsem neměl přesný přehled o čase. Nejsem schopen si ani vzpomenout na tváře svých mučitelů.

Příštího dne ráno začínají „přátelské“ metody výslechu. Dočasná změna taktiky trvá až do večera, kdy jsem převezen do vazby ve věznici Trikala. Protagonisty jsou tři vysocí důstojníci protiteroristické jednotky. Jakoby se předchozího večera nic nestalo, nabízejí mi spoustu věcí, „Kamaráde, koukám, že jsi dostal trochu do nosu ne?“, nabízejí mi cigarety, vodu, sendviče, kávu... V rámci tohoto „přátelského“ výslechu mi kladou naprosto stejné otázky, které mi kladli, když mě mučili, a k tomu několik dalších. Bylo to až směšné. Měli počítačové záznamy telefonických hovorů, fotografie... a jeden z nich se ke mě choval téměř jako barman!

Důvodem bylo to, že jsem podle nich „ten slušný, s manželkou a dětmi“, zatímco ti ostatní byli „magoři a blázni“ a mnoho dalšího. Od začátku sázeli na skutečnost, že jsem otec malých dětí, který bude spolupracovat. „Nemyslíte na svoje děti, na to, jak budou vyrůstat? Mluvte a my zajistíme, že se dostanete ven za pár let“. Nabízeli mi dokonce peníze, než jsem se ohradil. „Mluvte a vaše žena dostane 50 tisíc euro tak, že se to nikdo jiný nedozví“. Následující den proběhlo naprosto stejně a každé tři až čtyři hodiny se opakovala stejná procedura. Nasadili na mě dokonce i mladé policisty zhruba v mém věku, kteří podle nich mohli mít větší štěstí. Tak probíhaly mé dny až do 17. dubna, kdy jsem byl společně s B. Stathopoulosem převezen do vězení Trikala. Skutečnost, že jsem nespolupracoval s policií mě zcela jistě vysloužila vazbu na tak vzdáleném místě, což mi podstatným způsobem brání v tom vidět ženu a děti. Jejich základním cílem bylo znesnadnit komunikaci se soudružkou P. Roupou a soudruhem N. Maziotisem.

Aby bylo jasno, rozhodl jsem se zveřejnit případ svého mučení členy protiteroristické jednotky po zveřejnění „Politického dopisu společnosti“ (*) z naprosto jasných důvodů. Především, mučení stejně jako přátelské chování policistů bylo součástí jedné a té samé procedury: výslechu. Jeho základním cílem není pomsta, ale získání informací. Chci, aby bylo zcela zřetelné, že tento dopis píši poté, co jsem uznal svoji odpovědnost za účast v organizaci Revoluční boj a prohlašuji, že nejsem žádná oběť státní represe. Po zveřejnění těchto skutečností nechci podávat nějaká oficiální trestní oznámení kvůli mučení. Chci jen demonstrovat jejich prastaré a neefektivní výslechové metody a přispět svoji zkušeností jako součástí boje proti vězeňství.

Prohlašuji, že můj rozhodný postoj je součástí revoluční tradice všech, kteří se octli v rukou státu.

Jsem hrdý na svoji účast v Revolučním boji, na cestu, kterou prošel a jeho význačné přispění pro sociálně-třídní válku. Ani mučení, ani psychologická válka ani likvidační rozsudky, které nám chystají, nic z toho mě nezničí. Jsem silnější než kdykoli předtím a vděčím za to nezlomné víře v boj a revoluci. Nyní se mohu konečně hrdě podívat do očí svým dětem. Kromě toho datum, kdy se narodily, 6. prosince 2008, pro mě představuje další závazek k boji. Nakonec bych chtěl tímto dopisem vzdát čest soudruhovi Lambrosovi Fountasovi, který byl zavražděn státními silami. Tento skvělý bojovník zůstane navždy v našich srdcích.

Nic neskončilo, vše pokračuje směrem k revoluci.

Kostas Gournas, vězení Trikala, křídlo E1

(*) „Politický dopis společnosti“ je společný dopis Poly Roupy, Nikose Maziotise a Kostase Gournase, ve kterém se hlásí k politické odpovědnosti za členství ve skupině Revoluční boj, ale nepřiznávají specificky žádný ze skutků, které jim policie klade za vinu. Z tohoto dopisu jsou k dispozici zatím pouze fragmenty v anglickém jazyce, které jsem přeložil v Řeckých zprávách #1:

http://www.jaime.cz/node/143

Zdroj: actforfreedomnow.blogspot.com

Anarchie je boj za život, svobodu a lidskou důstojnost

Athény, 16. května 2020

Generální stávka z 5. května proti nejtvrdším finančním antisociálních opatřením za posledních několik desítek let, se stala okamžikem vyjádření bojovného sociálního a třídního rozporu, panujícího v celém zbankrotovaném politicko-ekonomickém systému. Onoho dne jsme byli svědky projevení nahromaděného lidového hněvu a nenávisti, která stále více hrozí výbuchem, jež otřese nejenom touto zemí, ale rovněž celou Evropou a překročí hranice, narýsované vládnoucími.

Zvláště v Athénách vykročilo shromáždění více než 200.000 protestujících na cestu otevřeného boje směrem do prasklin ve zdánlivě všemocném systému, které vytvořila vzpoura z prosince 2008, zamířilo směrem na parlament, opakovaně se střetlo s represivními složkami a v několika vlnách se snažilo obsadit budovu.

Jako anarchisté, pracující, nezaměstnaní a mladí lidé, kteří pokračují ve své mobilizaci a dlouholetém boji, jsme se rozhodli zúčastnit demonstrace z 5. května v rámci vlastního politického bloku, abychom přispěli širšímu sociálnímu a třídnímu boji.

Nikdo už nezjistí, čeho by mohly ony tisíce lidí onoho dne dosáhnout v athénských ulicích, pokud by nedošlo ke skutečné tragédii, hrůzyplné události, která narušila náš boj a měla pro něj katastrofické následky a představovala nečekaný dárek pro stát, represivní složky a propagandistické soustrojí, mající za úkol urážek bojující a zesilovat útoky represivních složek v ulicích, pomoci znovu seskupit jejich síly a společenský souhlas.

Byla to vražda třech zaměstnanců banky, způsobená vypálením pobočky Marfin Bank na ulici Stadiou. Zvěrstvo, které bylo na konci série žhářských útoků, provedených neznámými lidmi, kteří se velice podivným a nepřátelským způsobem pohybovali okolo demonstrace a útočili na řadu cílů a vůbec se nezajímali o to, jestli svými činy ohrozí lidské životy.

Prvním viníkem těchto události je přirozeně stát, který souvislou řadou svých každodenních zločinů a útokem, který neustále vede proti společnosti, stále intenzivněji vytváří podmínky pro vypuknutí svého druhu kanibalské války všech proti všem, podmínky, za nichž nakonec může dojít k čemukoli, i k nepředstavitelnému.

Tragické následky vypálení pobočky Marfin Bank, v níž byly uvězněny tři oběti a další lidé, také do značné míry souvisí, že majitel přinutil své zaměstnance pracovat v den generální stávky uvnitř uzamčené budovy, která neměla příslušná bezpečnostní opatření, jako například požární hydranty nebo únikové východy. Majitel banky Vgenopoulos je člen kapitalistické třídy, ze které pochází mnoho krutých vykořisťovatelů, ale jeho vina nemůže být omluvou pro ty, jejichž činy vedly ke smrti tří pracujících.

Omluvou nemůže být v žádném případě tvrzení, že ti lidé pracovali v den stávky, protože toto rozhodnutí nebylo v jejich rukou, v rukou jejich kolegů nebo nějakého stávkového výboru a do událostí z 5. května nemůže vstupovat žádná úmyslná nebo neúmyslná odpovědnost za rozbíjení stávky.

Viníky této trojnásobné vraždy nejsou ani masy demonstrujících, v nichž se nacházeli i anarchisté a další antiautoritáři, které zaplavily ulice Athén a konfrontovaly represivní složky pomocí taktiky pasivního odporu i sociálního odvetného násilí. Vražda sama byla výsledkem iracionálního, nesmyslného a zbytečného násilí, vyplývajícího z autistického, nepolitického a antisociálního konceptu, který parazitoval na anarchistickém a antiautoritářském hnutí a v důsledku vedl k jeho kriminaliazci a sociální izolaci. Je to koncept, který je elitářský a nepřátelský jak k většinové společnosti, tak i vůči anarchistům jako takovým, koncept, jehož prázdnotu zakrývají ideologické hadry individualistického, chaotického a nihilistického ražení, které ve své podstatě samy patří do hájemství moci.

Tato neslýchaná událost způsobila, že davy strnuly a ulice se vyprázdnily v ten nejvíce klíčový okamžik sociálního boje. Zraněný režim získal čas na obnovení sil a zreorganizování svých represivncíh složek. Masová média, lokajové režimu, zároveň zneužila smrt třech lidí, aby rozpoutala státní represivní a ideologickou kampaň proti všem bojujících lidem a zvláště proti anarchistům, kterým se snažila připisovat vinu v situaci, která s nimi neměla vůbec nic společného.

Anarchisté nemají vůbec nic společného s tím, co se stalo v Marfin Bank a nikdy by nikdo z nich neprovedl takový čin, ignorující lidské osudy. Je rovněž pravda, že anarchističtí soudruzi a další lidé, kteří s nimi byli, přestože byli ohrožováni a fyzicky napadáni policií, se snažili ze všech sil stejně jako všichni ostatní, nepodnikat neuvážené útoky a uhasit ohně tam, kde byly v ohrožení lidské životy.

Ať již si to různí lidé velmi přejí, nebudeme přijímat žádnou kolektivní odpovědnost za události, které šly zcela mimo nás, které navíc podkopávají a narušují náš boj a které by nás jako anarchisty znemožnily. Nezůstaneme ale potichu a nebudeme skrývat náš rozhodný odpor k takovým činům. Naše politická odpovědnost spočívá z toho, že přestože se jasně stavíme proti takovým činům, nebyli jsme je dosud schopni od sebe politicky oddělit tak efektivně, jak by bylo nutné, což musíme udělat právě teď. Z tohoto důvodu musí být zřetelné, že tragédie v Marfin bank je klíčový okamžik a rozcestí pro náš boj.

Je také naší odpovědností jednat solidárně a kolektivně odrazit pomlouvačné útoky státu a jeho sluhů, pokračovat v politickém boji v rámci našeho hnutí, naší komunity, těch, kteří se staví na odpor.

Jako anarchisté vycházíme z trvalé a všestranné solidarity v rámci sociálně-třídních bojů a vždy jsme na straně pracujících, mladých, přistěhovalců a uprchlíků a dalších utlačovaných a bojujících lidí a nikdy tomu nebude jinak.

Nebudeme tolerovat očerňování našeho boje, který je bojem za život, svobodu a lidskou důstojnost proti smrti, zotročení a ponížení jak jednotlivce, jak společnosti, bojem proti nerovnosti, hierarchii a nespravedlnosti, bojem proti všem formám vykořisťování a útlaku.

Nezapomínáme na tři mrtvé pracující. Všichni do ulic!

Žádný mír se šéfy – námezdní otroctví je skutečný terorismus!

Boj pokračuje – za sociální revoluci, anarchii a svobodný komunismus.

Anarchistický kolektiv „Ohnivý kruh“

Anarchistický časopis „Černá vlajka“

Athény, 10. května 2010.

Zdroj: actforfreedomnow.blogspot.com