Otázka jak se organizovat stojí v popředí úvah o anarchistickém boji. Na této stránce bych chtěl postupně shromáždit všechny zajímavé a progresivní texty a koncepce, ze kterých se snažila vycházet stará Federace anarchistických skupin/FSA a které se jí naneštěstí nepodařilo plně převést do praxe - a také něco nového, čemu jsme se v letech 1997 - 2007 nedostali.

Mým cílem je sám pro sebe setřídit a následně také přiblížit jiným revoluční tradici anarchistického organizování a kolektivních snah a bojů - a na základě toho zformulovat kratší programový materiál, svého druhu "Projekt anarchistické organizace", popisující její úkoly a smysl vzhledem k revolučnímu boji.

Jedná se úmyslně o kritický výběr, nikoli obecný přehled. Anarchistickými koncepcemi, které považuji za nesmyslné a nerevoluční (například koncepce "syntézy" podle Sebastiena Faurého, Volina a dalších), se nebudu samostatně zabývat, dotknu se jich jen v jejich kritice a významu pro vývoj koncepcí progresivních.

Chci především shromáždit a diskutovat následující zdroje:

- organizační praxe bojových anarchokomunistických skupin a federací v Rusku v období 1905-1921. Bialystocká federace a další skupiny.

- machnovské hnutí 1918-1921

- Mezinárodní asociace pracujících (1922-dnešek) a její koncepce anarchosyndikalismu.

Michal Magid: Permanentní krize anarchosyndikalismu - Anarchosyndikalismus v rámci MAP vznikl jako historický kompromis mezi revolučně-syndikalistickými (politicky neutrálními) odborovými federacemi a na druhé straně anarchokomunistickými bojovými federacemi pracujcích, jako byla například argentinská FORA, která koncepci "finalismu" - tj. organizace, jejíž struktura i metody jsou odvozovány od cíle, kterého chce dosáhnout, přivedla k nejlepšímu vyjádření. Magid zde ukazuje, že tento "sňatek z rozumu" nefungoval a místo, aby po letech neustálých selhání nastal "rozvod z rozumu", anarchosyndikalismus celosvětově stále donekonečně opakuje stejné chyby a anarchisté marní svoji energii v klasické odborářské činnosti.

Budu se snažit sledovat v historii MAP právě tento revoluční, bojovný proud. Dobrým úvodem do jeho podstaty je úvaha Vadima Grajevského: Sociální revoluce a revoluční organizace. Na něj se dá navázat materiálem další členky ruského KRASU: Marlen Insarova: Tři fáze proletářského boje.

V MAP existuje neustále přítomný proud, který si je vědom neudržitelnosti takového stavu a který hodně vychází z  teorie a praxe argentinské FORA (Federacion obrera regional Argentina), která vytvořila takzvaný "FORA model", koncepci integrální anarchokomunistické organizace.

Z diskuse o Magidově článku vyplynul materiál FORA - krátké texty, přinášející ve dvou menších statích základní myšlenky tohoto modelu. Jsou to texty moderní, z roku 2005. Mám k nim dvě poznámky: předně se zde objevuje nedovysvětlený "humanismus", označující anarchismus za "všelidský" ideál. Je pravda, že anarchisté usilují o všeobecnou emancipaci člověka, ale anarchismus jako světonázor a sociální hnutí má jasně třídní charakter. Jinými slovy, tento rozpor je dobře vyjádřen v Organizační Platformě - neexistuje "jedno lidstvo", jedna morálka, tvrdit to by byla historická a sociální nepravda. Zadruhé: lepší vysvětlení by chtěla poznámka, odmítající syndikalismus jako "vládu odborů".

- německý a obecně evropský radový komunismus ve 20. a 30. letech - teorie a praxe antiparlamentní a revoluční KAPD (Komunistická dělnická strana Německa), texty Otto Rühle.

- reflexe porážky anarchismu v Ruské revoluci v Organizační platformě světového svazu anarchistů z roku 1926. Teorie a praxe "platformistických" skupin v následujících dekádách až do dnešních dnů.

- teorii a praxi disidentských proudů ve španělském anarchismu, stavících se kriticky ke kolaboraci většínového hnutí anarchosyndikalistů s republikánskou vládou a jejím systémem státního kapitalismu v letech 1936-1939. Skupina Přátelé Durrutiho, "nekontrolovatelné" skupiny anarchistických milic (Železná kolona apod.), revoluční skupiny v Iberské federaci libertinské mládeže (FIJL), skupina okolo časopisu "Acracia" apod.

- praxe odbojových skupin anarchistického hnutí odporu ve Španělsku/Jižní Francii v letech 1945-1965. Sabateho "Anarchosyndikalistické skupiny".

- teorie a praxe insurekcionalistického/povstaleckého anarchismu - zejména  v Západní a Jižní Evropě - cca 1970-až do dnešních dnů.  Teorie "neformální organizace" a "autonomie boje". V čem je tato tradice přínosná a inspirativní a kde jsou její slabé stránky. Význam této tradice v odmítnutí současného "kontrainformačního modelu", který anarchistické hnutí zbavuje revolučního pohledu a bojovného postoje a umisťuje ji do kontextu liberální společenské kritiky.