Nebezpečná, ale očekávatelná hra se rozehrála okolo policejní akce s nepříliš vynalézavým názvem "Power". Spíše než o útok na "White power" struktury se jedná o posílení represivní a dohlížecí role státu pomocí důležitého precedensu, kteří sami neonacisté jen mírně dezinterpretují jako to, že lidem, kteří měli "něco napsat na internet" nebo "zazpívat do mikrofonu", brzy ráno beranidlem vyrazilo dveře těžce ozbrojené maskované policejní komando. Tak zní ústřední idea jejich mediálního protiútoku, který v prvních dnech přesvědčivě vyhráli na body a získali řadu sympatí pro "ideozločince". Policie neobratně zareagovala až za několik dní a ukázala zabavené vlajky zbraní SS a plakety s Adolfem Hitlerem. O nacistické fangle nebo cédéčka a pořádání koncertů ale jde až v druhém plánu.

Souvislost první - Vítkov

Přitom by bylo tak snadné zareagovat ve stylu "Ano jde o slova, ale jejich slova zapalují nejen horoucí srdce, ale také domy s romskými rodinami, podívejte se na případ Vítkov". Dosud nevyřešený případ Vítkov, mohl bych navázat, nevyřešený navzdory tisícerému ujišťování vládních činitelů, že s tolika nasazenými specialisty a technikou je otázka dopadení pachatelů bestiálního pokusu několikanásobné vraždy pouze otázka času. I když modus operandi byl neonacistický na první pohled, zatím o pachatelích nevíme nic.

Napadá mě, že paramilitární styl zatčení deseti organizátorů neonacistických koncertů je mediální náhražkou za dosud neprovedené zatčení v případě Vítkov. Tam by mohla policie klidně i slaňovat z vrtulníku a nikdo z mainstreamu by nepoukázal na nepřiměřené použití síly a prostředků. Ale strkat někomu samopal pod nos ve chvíli, kdy není obviněn z žádné závažné násilné trestné činnosti? Zde neonacisté mohou lacino sbírat politické body.

Souvislost druhá - politické zadání

Druhou, důležitější okolností, je to, že celá věc smrdí politickým zadáním shora. Připomeňme si chronologii událostí. Neonacisty prolezlá Dělnická strana relativně uspěla v krajských volbách. Ještě Langrovo ministerstvo zpackalo pokus o její zakázání. Následně DS překročila hranici 1% hlasů ve volbách do evropského parlamentu a má nárok na asi tři čtvrtě milionu státního příspěvku. Snaha odepřít jí peníze pomocí problému s údajně zfalšovanými podpisovými archy nebo včas nepředloženým finančním výkazem rok také zatím nevyšla. Pro nového ministra vnitra Pecinu začala DS představovat přinejmenším nepříjemný mediální problém, do kterého s radostí šťourala řada novinářů z řad levicově-liberálního establishmentu.

Devátého června podepsaly kompletní politické špičky a exprezident Havel deklaraci proti "extremismu". Stejného dne si pro nácky v bezprecedentním stylu přišla policie. Zřejmě se očekává, že minimálně část volebního příspěvku nutně solidárně padne na náklady obhajoby a zadruhé na konec června chystaný náckovský hudební festival pod hlavičkou DS asi bude mít značné obtíže.

Znovu se ale jedná o posílení všeobecně "protiextremistických" opatření. Postavy z řad Národního Odporu byly posbírány ne jako neonacisté, ale jako extremisté, na základě stejných paragrafů, které mohou být kdykoli použity proti nám, anarchistům. Znovu se posunula hranice, kam až policie obecně může zajít v boji proti opozici. Je otázka, jestli policie pouze čekala na příhodnější politické klima, aby mohla spustit dlouho připravenou akci, nebo jestli bezprostředně reagovala na politickou objednávku.

Skutečnost, že se nad tím nepozastavili "naši" antifašisté, je smutná, ale není překvapivá. Jejich snaha zakotvit v klidných vodách levicově-liberálního establishmentu a křečovitá distance od nařčení z extremismu jsou dlouho viditelné pro všechny, kteří mají oči k vidění.

O co tedy šlo?

Můj závěr je, že náckové to schytali na politickou objednávku, protože se jim po dlouhých letech neohrabaného snažení podařilo překročit určité hranice. Postupně se zbavují hospodské skinheadské image, "unesli" a masivně infiltrovali regulérní politickou stranu a svými pokusy o rasistický pogrom v Janově a následnou bitvou s policií povýšili na přeci jen jiný level opozice.

Už nelavírují mezi odmítáním systému a sympatiemi k pravici a represivním složkám. Snaží se definovat jednoznačně protisystémově jako svébytná opozice. Oprášili sociálně-revoluční tendence a slogany, odhozené post-anarchistickou subkulturou, která se radostně de-politizovala a o které najednou velmi hezky a vstřícně píší přesně ty samé pravicové a establishmentu věrné noviny, které se do nácků obouvají plnou silou. Velký přátelský propagační rozhovor v Lidových novinách, nesoucí demagogický nadpis "Černorudí a hrdí", je mistrovským kouskem PíáR od lidí, kteří se na černorudé revoluční ideály dávno vykáleli.

Je pak snadné položit si otázku, co se muselo stát, že přesně ta samá prosystémová masmédia (např. MFDnes nebo Lidové Noviny), které na nás, na anarchisty (a to včetně mé osoby jmenovitě a opakovaně), po dlouhá léta tradičně a bez výjimek vylévala kýbly špíny - najednou "naše" antifašisty poplácávají po rameni a vycházejí jim vstříc.

Co bude dál?

Podle mého soudu se neonacisté semknou a kauza "Pražské desítky" (Staropramen nebo Braník?), jak poněkud humorně navrhl jeden z nich na fóru hooligans.cz, je určitě posílí. Mediálně naprosto k nezaplacení pro ně byl televizí odvysílaný výrok jednoho z nácků před pražským "Barťákem", ústřednou kriminální policie, který členovi Anti-konfliktního týmu odsekl něco ve stylu "A to ste si mysleli, že zůstanem doma? Že se posereme ze systému?".

Náckové prostě unesli a znásilňují étos sociálně-revoluční opozice, který jsme po celá devadesátá léta a pár let navíc, měli jednoznačně my - anarchisté. Můžeme si za to ale jen a jen sami, že jsme nedokázali zabránit bandě bývalých anarchistů, dnes kariéristů z řad nevládních organizací, akademické obce a médií - aby naše kdysi revoluční a akceschopné hnutí demoralizovala a rozložila.

Myslím, že neonacisté příliš mnoho nových stoupenců v dohledné době nezískají. Na hooligans.cz nebo altermediích diskutované snahy prezentovat zatčené nácky jako paralelu k Plastic People a protibolševické kontrakultuře, jsou úplně mimo mísu a nezdaří se. Co se zřejmě zdaří, je vnitřní mobilizace, posílení soudržnosti a ještě větší důraz na protisystémovost.

Co nabízí "naši" antifašisté? Důležitému represivně-politickému pozadí se nevěnují a analyzují pouze technické okolnosti kauzy. Případně se sejdou ve Zlíně, aby narušili podpůrnou akci nácků pro jejich vězněné soukmenovce - což z nich v případě, kdy nevyjádří naprosto jasnou distanci od státního "antifašismu", v očích mnoha dělá jen sice poněkud nekonformní, ale přesto "Pomocnou stráž VéBé".

Zkrátka, žádné dobré zprávy.