Na stránkách Anarchokomunistické alternativy (AKA) se rozpoutala zajímavá diskuse nad myšlenkami z Organizační platformy všeobecného svazu anarchistů. Tu v roce 1926 vydala skupina ruských anarchistických revolucionářů v exilu kolem Nestora Machna a Petra Aršinova. Diskuse je to navzdory více než osmdesátiletému odstupu od tohoto dokumentu velmi aktuální, protože se zabývá právě současným katastrofálním stavem českého anarchistického hnutí.

Ve čtvrtek 10. února v 11 hodin dopoledne skupina soudruhů „navštívila“ řecké velvyslanectví v Londýně v Holland Parku, aby předala protestní dopis, požadující propuštění Alfreda Bonanna a Christose Stratigopoulose.

Dne 12. února soud zamítl propuštění na kauci pro dva anarchistické soudruhy, Alfreda Mariu Bonanna a Chrisose Stratigopoulose, obviněné ze zapojení do bankovní loupeže v řecké Trikale. Zejména Alfredo potřebuje nutně opustit vězení, neboť jeho zdravotní stav je skutečně vážný (více v předchozích příspěvcích). Řečtí anarchisté, organizující solidaritu s oběma uvězněnými, k celé situaci dodávají ve svém prohlášení následující slova:

Na webu Anarchokomunistické alternativy (AKA) se objevila nová sekce Solidárně, přinášející souhrnné informace o anarchistických politických vězních, prozatím o Bělehradské šestce a dále případu Alfreda Bonanna a Christose Stratigopoulose. Sekce je doprovázena i českou verzí mezinárodně šířeného plakátu na podporu posledních dvou zmíněných soudruhů s titulem "Za sociální povstání".

Přináším text plakátu a letáku, šířeného v Řecku na podporu Alfreda Bonanna a Christose Stratigopoulose... Jak ještě dlouho se zdejší hnutí bude soustřeďovat na lidi, kteří (dovolte mi mírnou nadsázku) dostali 20 hodin veřejně prospěšných prací a ignorovat přitom lidi, kterým hrozí 20 let?

Připadají nám jejich činy nepochopitelné, zbytečné nebo je snad někteří z nás přímo odsuzují a nenacházejí odvahu, aby tak učinili veřejně, ale činí tak alespoň prostřednictvím svého mlčení?

Dne 19. ledna byli uvěznění soudruzi Alfredo M. Bonanno a Christos Stratigopoulos převezeni do vězení Korydallos v Athénách. Zde vězeňští lékaři Alfredovi odmítli léky na cukrovku a zmenšení značných bolestí v rameni, kde mu byl vězeňskými lékaři v Amfisse diagnostikován tumor. Po značném tlaku jeho soudruhů ho ve vězení navštívil lékař italského velvyslanectví, který tyto diagnózy potvrdil.

(Max Freiheit) V úterý 26. ledna byl opět uvězněn známý anarchista Ojore Lutalo. Je to přitom jen pár měsíců, kdy byl po mnoha letech propuštěn z vězení.

Je to jeden z restů, které bych měl napravit do konce roku. V poslední době se objevilo několik případů, kdy byly moje překlady z tohoto webu převzaty, mírně upraveny a vydány nebo jinak zpřístupněny jak v "papírové", tak elektronické podobě. V zásadě proti tomu nic nemám, neuznávám ideu intelektuálního vlastnictví, právě naopak, ale chtěl bych znovu zopakovat svoji žádost o dodržení určitého postupu.

Zemřel jen 13 let předtím, než jsem se já narodil. Z historického hlediska to je na dosah ruky. Přesto jsme oba náleželi už zcela jiné epoše. On byl anarchista "starého hnutí", bojoval ve Španělské revoluci a občanské válce, ve francouzském protifašistickém odboji v letech 1940-1945 a posléze v anarchistickém protifrankistickém hnutí odporu ve Španělsku v letech 1945-1960. Narozdíl od mnoha ostatních se nikdy nevzdal, nikdy neustal v boji, nikdy se neotočil zády k tisícům svých, které ve Španělsku utlačoval, věznil, mučil a vraždil fašistický režim, který Spojenci, vítězní v II. světové válce, ponechali u moci.

Je to rychlovka, ale stojí za to: Staroměstské náměstí 26, restaurace u Zlaté konvice, začátek v 19:00. Banda personalistů a manažerů lidských zdrojů, kteří již delší dobu provádějí "zeštihlování" v Dopravním podniku Praha, nás všechny pozvala na večírek. Jsou Vánoce, a tak se to hodí, sejít se, užít si trochu lidského tepla a jedněm rozdělit prémie a druhým vyhazov, že ano. Roztomilou pozvánku si můžete přečíst zde. Chvíli jsem přemýšlel, jestli jsou šéfové BNV Consulting úplní magoři, nebo prostě jen buržoazní asociálové, které jednotlivé lidské osudy vyhazovaných zaměstnanců DPP vůbec nezajímají. Co si myslíte vy?